Název: Zloba
Nakladatelství: BB art
Na počátku příběhu dojde k podivné autonehodě a vzápětí je zatčen muž, podezřelý z dvojnásobné sadistické vraždy. Následující vyšetřování vede k odhalení vraha, který nejméně pětadvacet let unášel, mučil a vraždil oběti po celých Spojených státech, aniž měl někdo tušení o jeho existenci. Podezřelý tvrdí, že je jen pěšákem v obrovském labyrintu lží a klamu – dá se mu věřit? To má zjistit detektiv Robert Hunter, tentokrát „pohostinsky vystupující“ ve službách FBI. Ve svém šestém příběhu odhaluje Hunter děsivá tajemství, která se ho tentokrát týkají osobně a otevírají staré rány z jeho minulosti.
Šestá kniha ze série extrémně brutálních případů, které řeší detektiv Robert Hunter je…moderní Mlčení jehňátek. Ne doslova, ale podobností si všimnete. Neodvažuji se srovnávat Harrise a Cartera! Ale nedokážu se zbavit pocitu, že Carter vybral nejlepší nápady z nejděsivějších možných. A všechno to umocnil přiznáním na čtvrtém listu v knize.
Ve Zlobě se setkáváme s detektivem mimo jeho LA působiště a bez jeho parťáka Garcii. Tentokrát si jej vypůjčí FBI a podíváme se na zoubek absolutně všemu, co s Hunterem souvisí. Proč trpí insomnií? Proč je to vlk samotář? Proč se jeho práce ze školy stala povinnou četbou? Tohle všechno a možná ještě více, se rozvíjí na 350 stránkách plných brutalit. Pokud sérii znáte, dozvíte se i známé skutečnosti příjemným, neobtěžujícím způsobem - přeci jen opakování, kdo je kdo, nesmí chybět. Pro Cartrovy panice půjde o docela silně sadistické seznámení se jedním z nejgeniálnějších policistů Ameriky.
Carter tentokrát zvolil zajímavý postup vyprávění. Částečně se díváme do hlavy vrahovi, částečně detektivům, dokonce i do hlavy oběti. Každý odsun od standardní časové linky je pečlivě označen. Na všechny podrobnosti, kromě té nejdůležitější, narážíme přesně tehdy, kdy autor a vrah chtějí či potřebují. Všechno se vším souvisí. A i když se snažíte být ostražití, nikdy nevíte, kdy nastane jaký zvrat. A to i přes to, že vám autor pomáhá i dělením knihy do částí.
Stupeň brutalit je ve Zlobě asi tak standardní, jak Carter umí. Jedna, možná dvě pasáže byly tak trochu silné kafe i na mne, kdy jsem byla ráda, že zrovna nejsem po jídle - dost možná bych si díky své představivosti pozvracela vše kolem sebe. Na druhou stranu nejde o žádné originální násilnosti - ty jsou vynechány (v knize Já jsem smrt mi přišla provedení vražd mnohem originálnější). Každopádně Hunter v područí FBI čelí opravdu silnému tlaku nejen emocionálním ale i morálnímu. Maličko mne překvapilo, kdo vlastně celou knihu diktoval v knize tempo. Přišlo mi to přinejmenším zajímavé, zda je tohle vůbec možná - jako člen týmu soudní psychologie státního zastupitelství v USA Chris Carter vyslýchal a studoval mnoho zločinců včetně sériových vrahů. Naštěstí ale chlapec umí psát tak čtivě a hbitě, že mu absurdnosti a superhrdinství pro “američany” typické (Carter samotný je italského původu) mu tedy s láskou pro násilné trestné činy odpustíte.
Ve Zlobě narazíte nejen na násilí mířeno vůči postavám v knize, ale i na násilí, které Carter směřuje přímo na vás jako na čtenáře. Napne vás jako strunu a přeskočí na jinou, stejně dobře napjatou strunečku vedle. A touto hrou vás týrá do samého konce, do finálního souboje dvou velikánů - jedním z nichž je Robert Hunter. Zloba má svojí knižní následnici v podobě Nenávisti - 10. díl série, který vyšel v roce 2019.
Hodnocení: 
Název: Zloba
Autor: Chris Carter
Nakladatelství: BB art
Na počátku příběhu dojde k podivné autonehodě a vzápětí je zatčen muž, podezřelý z dvojnásobné sadistické vraždy. Následující vyšetřování vede k odhalení vraha, který nejméně pětadvacet let unášel, mučil a vraždil oběti po celých Spojených státech, aniž měl někdo tušení o jeho existenci. Podezřelý tvrdí, že je jen pěšákem v obrovském labyrintu lží a klamu – dá se mu věřit? To má zjistit detektiv Robert Hunter, tentokrát „pohostinsky vystupující“ ve službách FBI. Ve svém šestém příběhu odhaluje Hunter děsivá tajemství, která se ho tentokrát týkají osobně a otevírají staré rány z jeho minulosti.
Šestá kniha ze série extrémně brutálních případů, které řeší detektiv Robert Hunter je…moderní Mlčení jehňátek. Ne doslova, ale podobností si všimnete. Neodvažuji se srovnávat Harrise a Cartera! Ale nedokážu se zbavit pocitu, že Carter vybral nejlepší nápady z nejděsivějších možných. A všechno to umocnil přiznáním na čtvrtém listu v knize.
Ve Zlobě se setkáváme s detektivem mimo jeho LA působiště a bez jeho parťáka Garcii. Tentokrát si jej vypůjčí FBI a podíváme se na zoubek absolutně všemu, co s Hunterem souvisí. Proč trpí insomnií? Proč je to vlk samotář? Proč se jeho práce ze školy stala povinnou četbou? Tohle všechno a možná ještě více, se rozvíjí na 350 stránkách plných brutalit. Pokud sérii znáte, dozvíte se i známé skutečnosti příjemným, neobtěžujícím způsobem - přeci jen opakování, kdo je kdo, nesmí chybět. Pro Cartrovy panice půjde o docela silně sadistické seznámení se jedním z nejgeniálnějších policistů Ameriky.
Carter tentokrát zvolil zajímavý postup vyprávění. Částečně se díváme do hlavy vrahovi, částečně detektivům, dokonce i do hlavy oběti. Každý odsun od standardní časové linky je pečlivě označen. Na všechny podrobnosti, kromě té nejdůležitější, narážíme přesně tehdy, kdy autor a vrah chtějí či potřebují. Všechno se vším souvisí. A i když se snažíte být ostražití, nikdy nevíte, kdy nastane jaký zvrat. A to i přes to, že vám autor pomáhá i dělením knihy do částí.
Stupeň brutalit je ve Zlobě asi tak standardní, jak Carter umí. Jedna, možná dvě pasáže byly tak trochu silné kafe i na mne, kdy jsem byla ráda, že zrovna nejsem po jídle - dost možná bych si díky své představivosti pozvracela vše kolem sebe. Na druhou stranu nejde o žádné originální násilnosti - ty jsou vynechány (v knize Já jsem smrt mi přišla provedení vražd mnohem originálnější). Každopádně Hunter v područí FBI čelí opravdu silnému tlaku nejen emocionálním ale i morálnímu. Maličko mne překvapilo, kdo vlastně celou knihu diktoval v knize tempo. Přišlo mi to přinejmenším zajímavé, zda je tohle vůbec možná - jako člen týmu soudní psychologie státního zastupitelství v USA Chris Carter vyslýchal a studoval mnoho zločinců včetně sériových vrahů. Naštěstí ale chlapec umí psát tak čtivě a hbitě, že mu absurdnosti a superhrdinství pro “američany” typické (Carter samotný je italského původu) mu tedy s láskou pro násilné trestné činy odpustíte.
Ve Zlobě narazíte nejen na násilí mířeno vůči postavám v knize, ale i na násilí, které Carter směřuje přímo na vás jako na čtenáře. Napne vás jako strunu a přeskočí na jinou, stejně dobře napjatou strunečku vedle. A touto hrou vás týrá do samého konce, do finálního souboje dvou velikánů - jedním z nichž je Robert Hunter. Zloba má svojí knižní následnici v podobě Nenávisti - 10. díl série, který vyšel v roce 2019.
Hodnocení:
