Název: Sběratel motýlů
Autor: Dot Hutchison
Nakladatelství: XYZ
Krása ještě nikdy nebyla tak děsivá… První díl oceňované trilogie Sběratel. Izolovaná zahrada, kvetoucí rostliny a… sbírka nádherných motýlů – mladých žen, které byly uneseny. O to vše pečuje Zahradník, zvrhlý muž posedlý uchováváním krásných dívek. Jediná přeživší Maya postupně odkrývá podrobnosti o tomto děsivém místě i o svém vězniteli. Jak se jí ale podařilo utéct? Přežily i další dívky? Agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison musí vyřešit rozhodně nejotřesnější případ své kariéry.
V dnešní době, kdy už bylo napsáno téměř vše, je celkem být složité napsat něco, co čtenáře strhne a ten potom nebude chtít knihu odložit. I když půjde o něco hrozného. Nedávno jsem přesně tímto stylem četla sexy horůrek Utrpení těla od nakladatelství Golden Dog. Ovšem nečekejte nic tak extrémního i u Sběratele motýlů! Jde sice opět o ženskou autorku, tentokrát Dot Hutchison, ale mnohem více se v díle věnuje jakési psychologii či snad spíše morálce toho, nakolik jsou důležitá jména a rodinná pouta.
Jako první se ocitáme ve výslechové místnosti s dívkou jménem Maya. Ta nás postupně vyprávěním zavede do Zahrady. Na místo, kde spolu žije kolem 15 mlaďoučkých dívek, které Zahradník unesl a drží je tam jako motýly. To, jak se Maya ocitla ve výslechovce, se postupně dozvídáme ve třech částech knihy. První část je více o seznámení se především s Mayou. V druhé části se téměř začneme smiřovat s osudem, než nám Hutchison naservíruje morální problém. V závěrečné fázi dojde na objasnění skutečností, které Maya popisovala či tajila, a dojde i na to, které dívky přežily…
V perexu jsem zmínila, že musí být složité napsat dneska něco, co by člověka ještě zaujalo. Bez mučení přiznám, že ačkoliv měl Sběratel motýlů chyby, které šly proti zdravému rozumu, hltala jsem text a ke konci brečela. Hutchison psala o uhozeném tématu, o podniku, který fungoval nějakých třicet let aniž na něj někdo přišel. Jak si, sakra, někdo nemůže všimnout, že chybí krásné holky - a nikdo si to nedá do souvislosti? Když kouknu jinam - Zahrada sice popsána byla, ale vágně. Kde byli všichni ti motýli? Jak to bylo řešeno skrz místo? Jasně, v Zahradě byl útes, potůček, loučka, stromy, ubikace pro Motýly, jídelna a další místnosti, ale za boha si to nedokážu představit. Rovněž psychické rozpoložení unesených dívek bylo … nadočekávání v cajku, když si vezmeme, že jim extra nic nechybělo. Až na takové drobnosti jako volnost, rodina,..
Pokud se na knihu chystáte, nečekejte thriller. Spíše detektivkou, vyprávěnou retrospektivně, okořeněný román. I když budete co chvilku narážet na logické chyby, budete chtít znát podrobnosti, proč to po těch letech krachlo. V průběhu se vám dostane náznaku BDSM, elegantně nenásilně (autorka si asi sama uvědomila, že to nemá zapotřebí - a fakt nemá), lovestory, pár odchodů, bloumání nad tím, jak mohou být někteří lidé srabi nebo jak mohou vidět jen to, co nemají strach vidět. Dokonce nás autorka neochudí ani o logické (!!!) vyřešení situace. Ač ten konec maličko přehnala, nejspíše tak chtěla vysvětlit něco, co ona sama měla na mysli mezi řádky (a mě to obešlo velikým obloukem).
Na závěr bych ráda poznamenala, že to je příšerná kniha, která je fantasticky čtivě napsaná. Kniha, u které máte chuť co chvíli protáčet oči, ale brečíte, protože jde o emocionálně vypjaté situace a vy se cítit jako Motýl, takže vám krásné mladé holky nejsou lhostejné. Sběratel motýlů mne donutil brečet. U manžela v kanceláři, kde byli i další tři jeho spolupracovníci. Takže tak.
Hodnocení: 
Název: Sběratel motýlů
Autor: Dot Hutchison
Nakladatelství: XYZ
Krása ještě nikdy nebyla tak děsivá… První díl oceňované trilogie Sběratel. Izolovaná zahrada, kvetoucí rostliny a… sbírka nádherných motýlů – mladých žen, které byly uneseny. O to vše pečuje Zahradník, zvrhlý muž posedlý uchováváním krásných dívek. Jediná přeživší Maya postupně odkrývá podrobnosti o tomto děsivém místě i o svém vězniteli. Jak se jí ale podařilo utéct? Přežily i další dívky? Agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison musí vyřešit rozhodně nejotřesnější případ své kariéry.
V dnešní době, kdy už bylo napsáno téměř vše, je celkem být složité napsat něco, co čtenáře strhne a ten potom nebude chtít knihu odložit. I když půjde o něco hrozného. Nedávno jsem přesně tímto stylem četla sexy horůrek Utrpení těla od nakladatelství Golden Dog. Ovšem nečekejte nic tak extrémního i u Sběratele motýlů! Jde sice opět o ženskou autorku, tentokrát Dot Hutchison, ale mnohem více se v díle věnuje jakési psychologii či snad spíše morálce toho, nakolik jsou důležitá jména a rodinná pouta.
Jako první se ocitáme ve výslechové místnosti s dívkou jménem Maya. Ta nás postupně vyprávěním zavede do Zahrady. Na místo, kde spolu žije kolem 15 mlaďoučkých dívek, které Zahradník unesl a drží je tam jako motýly. To, jak se Maya ocitla ve výslechovce, se postupně dozvídáme ve třech částech knihy. První část je více o seznámení se především s Mayou. V druhé části se téměř začneme smiřovat s osudem, než nám Hutchison naservíruje morální problém. V závěrečné fázi dojde na objasnění skutečností, které Maya popisovala či tajila, a dojde i na to, které dívky přežily…
V perexu jsem zmínila, že musí být složité napsat dneska něco, co by člověka ještě zaujalo. Bez mučení přiznám, že ačkoliv měl Sběratel motýlů chyby, které šly proti zdravému rozumu, hltala jsem text a ke konci brečela. Hutchison psala o uhozeném tématu, o podniku, který fungoval nějakých třicet let aniž na něj někdo přišel. Jak si, sakra, někdo nemůže všimnout, že chybí krásné holky - a nikdo si to nedá do souvislosti? Když kouknu jinam - Zahrada sice popsána byla, ale vágně. Kde byli všichni ti motýli? Jak to bylo řešeno skrz místo? Jasně, v Zahradě byl útes, potůček, loučka, stromy, ubikace pro Motýly, jídelna a další místnosti, ale za boha si to nedokážu představit. Rovněž psychické rozpoložení unesených dívek bylo … nadočekávání v cajku, když si vezmeme, že jim extra nic nechybělo. Až na takové drobnosti jako volnost, rodina,..
Pokud se na knihu chystáte, nečekejte thriller. Spíše detektivkou, vyprávěnou retrospektivně, okořeněný román. I když budete co chvilku narážet na logické chyby, budete chtít znát podrobnosti, proč to po těch letech krachlo. V průběhu se vám dostane náznaku BDSM, elegantně nenásilně (autorka si asi sama uvědomila, že to nemá zapotřebí - a fakt nemá), lovestory, pár odchodů, bloumání nad tím, jak mohou být někteří lidé srabi nebo jak mohou vidět jen to, co nemají strach vidět. Dokonce nás autorka neochudí ani o logické (!!!) vyřešení situace. Ač ten konec maličko přehnala, nejspíše tak chtěla vysvětlit něco, co ona sama měla na mysli mezi řádky (a mě to obešlo velikým obloukem).
Na závěr bych ráda poznamenala, že to je příšerná kniha, která je fantasticky čtivě napsaná. Kniha, u které máte chuť co chvíli protáčet oči, ale brečíte, protože jde o emocionálně vypjaté situace a vy se cítit jako Motýl, takže vám krásné mladé holky nejsou lhostejné. Sběratel motýlů mne donutil brečet. U manžela v kanceláři, kde byli i další tři jeho spolupracovníci. Takže tak.
Hodnocení:
